Při dodržování základních bezpečnostních pravidel, zejména buddy systému, nehrozí téměř žádné riziko. Je rozumné projít prohlídkou na ORL, u zubaře a pro ty, co to myslí hodně vážně i sportovní prohlídkou s diving reflexem. Tak máte jistotu, že nebudete na kurzu řešit problémy s vyrovnáváním či zubem. Vzduchová komůrka či váček dovedou potrápit, zvláště při výstupu- vzduch se rozpíná a bolí to. Zúžené Eustachovky či perforovaný bubínek zase komplikují vyrovnávání středouší. Diving reflex vyloučí riziko zástavy srdce při hlubokých ponorech v našich studených lomech.

Naprosto mylné je srovnávat nádechové potápění s klasickým přístrojovým. Rozdíl je obrovský. Při přístrojovém dochází k nasycení krve dusíkem. Tento inertní plyn, kterého naše atmosféra obsahuje 78%, se zvláště při dýchání vzduchu pod větším tlakem hromadí, a proto je potřeba dodržovat čas při výstupu. Jinak hrozí embólie- ucpání cévy bublinkami dusíku (je to jako když otevřete láhev se sycenou limonádou). Freediver pracuje s tím, co na hladině nadechl a po výstupu většinu zase vysytí. Nepatrné riziko hrozí při nedodržování povrchového intervalu, který má být vůči délce ponoru 2 – 3 násobný. Argument, že zadržování dechu způsobuje odumírání mozkových buněk byl spolehlivě vyvrácen magnetickou rezonancí. Pokud nebudete chtít lámat rekordy a jít přes své limity, nemusíte se obávat ani ztráty vědomí na základě nedostatku kyslíku v mozku a rychlých změn tlaku v posledních pár metrech před vynořením- Shallow water black-out. Dodržení buddy systému navíc riziko vdechnutí vody eliminuje.

Resumé. Freediver provádí ponor uvolněně, čímž jeho spotřeba kyslíku klesá! Při pohledu na průkopníky freedivingu by jste jejich věk často neuhádli, vypadají svěže a vitálně. O tom, proč tomu tak je, se dočtete například v knihách André van Lysebetha, popisující účinky zádrže dechu- kumbhaky- na lidský organismus.