Historie

Nejstarší důkazy o potápění na nádech sahají do doby 5 400 let p.n.l. Jednalo se o kmeny, sídlící na pobřeží dnešního Dánska, kteří takto lovili měkkýše ze dna moře. Podobné doklady se objevují z území bývalé Mezopotámie, Egypta, Řecka…

V novodobější historii, cca před 2000 lety to byly potápěčky Amas- japonské ženy, lovící řasy a měkkýše, popřípadě i perly, v oblasti Tichého oceánu zase sběrači perel apod. Takto to praktikují dodnes, naštěstí s modernějším vybavením. Jinou kapitolou byli a jsou rybáři, lovící pomocí harpuny. V dnešní době se tato disciplína nazývá Spearfishingem a jsou v ní pořádány závody, zejména v Itálii.
Za zmínku, pečlivě zdokumentovanou, stojí výkon řeckého hledače mořských hub Chatzistathise, který v roce 1913 uvázal uvolněné lano italského křižníku „La Regina Margherita“ ke ztracené kotvě. Zvládl to na jediný nádech během ponoru trvajícího 3 minuty. S pomocí kamene se potopil do hloubky 88 m a za svůj čin obdržel 5 liber a povolení „rybařit“ pomocí dynamitu.

Novodobá historie

V roce 1949 spearfisher Raimondo Bucher založil nový sport, který pojmenoval freediving. Sám dosáhl hloubky 30 metrů na nádech.
V roce 1962 přišel na scénu Enzo Maiorca, kterému se podařilo prolomit hranici 50m, navzdory tvrzení, že plíce v této hloubce tlakem zkolabují. Po čtyři roky překonával své vlastní rekordy. V roce 1966 získal cenného protivníka a také přítele. Tím byl francouz Jacques Mayol, narozený v Šanghaji. Tento drobný muž přinesl zcela nový koncept. Byla jím jóga, meditace a zejména pránájáma. Takto změnil do té doby používané a také velmi nebezpečné praktiky- včetně hyperventilace před zanořením. Ačkoliv spolu závodili- pojednává o tom film Le Grand Bleu (Magická hlubina), byli si velmi blízcí. Tragické zakončení filmu se ve skutečnosti nekonalo, Mayol zemřel ve svých 74 letech, Enzo dosud žije ve své rodné Itálii. Byl to Jacques Mayol, který v listopadu 1976 prolomil magickou hranici -100m!

V době, kdy tito dva končili svou závodní kariéru, nastupují Ital Umberto Pelizzari a Kubánec Francisco Rodriguez, známý jako Pipin Ferreras. Ze začátku přátelé, později jen rivalové, pokračují v překonávání limitů v disciplíně No Limits. Díky nejnovějšímu vybavení a získaným poznatkům překonávají postupně -110, -120, -130m. Umberto, žák Mayola se však rozhodne věnovat hlavně disciplíně zvané Constant Weight. Na rozdíl od No Limits, kdy se používá sled pro cestu dolů a nahoru potápěče vytáhne stlačený vzduch, v tomto případě atlet využívá pouze ploutve. V době, kdy Pipin dosáhne v No Limits hloubky -170m, Umberto v Constant Weight potopí na jeden nádech -80m. Hloubky, kterou s bifinami (klasické, ale dlouhé ploutve) dosáhne i v dnešní době málokdo. To se píše rok 1999.

Dlouho předtím, v roce 1990, zakládá Claude Chapuis organizaci AIDA a pořádá první malé závody v Nice. První oficiální závod pod záštitou AIDA proběhl v říjnu 1996 opět v Nice. Soutěžilo se ve STA (Statické apnoi) a CWT (Constant Weight). Od roku 1997 vznikají národní asociace AIDA po celém světě.
Momentálně je AIDA International nejuznávanější freediving asociací a jako jediná organizuje soutěže v hloubkových disciplínách včetně Mistrovství světa. Oficiální disciplíny ve kterých se soutěží jsou popsané v sekci Disciplíny